Úvodník - JÁ a moje ADHD

K tomu, že já sama mám ADHD, jsem se dostávala postupně. Stejně jako mnoho jiných dospělých jsem si i já všimla, že problémy mého syna ve škole jsou velmi podobné těm, které jsem měla ve škole já jako dítě. Naše problémy ve škole totiž byly jako přes kopírák, nebo spíš možná dva a ještě jeden papír navíc, ale i tak jsem si nepřipouštěla, že i u mě jde poruchu pozornosti, ADHD.

Do školy jsem totiž chodila v 80. letech, kdy děti neměly poruchy učení, ale byly označovány jako líné, vzdorovité, nešikovné, hloupé... Ještě nebylo obvyklé příliš diagnostikovat různé poruchy učení a chování a mít k dětem s takovými poruchami přístup jako nyní, takže jsem proplula školní docházkou i svým dětstvím a dospíváním s mnoha šrámy na duši. Přesvědčená o tom, že cokoliv, v čem nedostačuji ostatním nebo co nezvládám, je moje chyba.

Postupně mi začaly vadit moje problémy v práci i doma, které se po  návratu do práce po mateřské dovolené. V práci jsem dělala chyby, moje domácnost vydržela uklizená a organizovaná jen chvilku, byla jsem velice unavená, protože můj syn byl velice aktivní a nespavý.

Hodně mě rozhodil i rozchod s partnerem, otcem mého syna, nebyl pro mě vůbec jednoduchý a nervy jsem měla při něm opravdu na pochodu.

Po rozchodu s partnerem jsem také musela začít víc pracovat, postupně jsem si přibírala růzé úvazky včetně úklidu a volna jsem moc neměla. Byla jsem hodně unavená, často jsem taky chodila pozdě spát, netušila jsem, že nedostatek spánku je jeden z rizikových faktorů pro zhoršení příznaků ADHD. Žádné řešení, které jsem v té době vyzkoušela, mi nepomohlo nastálo zmírnit problémy, které jsem měla.

Trvalo ale dlouhých 9 let, než jsem od prvního AHA momentu ohledně své poruchy pozornosti došla k hořkému přijetí pravdy, že mám opravdu ADHD a co vše mi způsobuje. Díky tomu už ale aspoň vím, že existují řešení, které mi (snad) pomůžou.

Není to lehké přijmout, vědět, že mám ADHD - už proto, že jsem celý svůj život utíkala před problémy a odsuzováním, které jsem kvůli ADHD zažila v dětství, abych nakonec zjistila, že ta malá holčička, která se ve škole tak trápila, jde stále ty roky vedle mě! Dlužím jí toho tolik!!

Můj současný život je stále turbulentní. Studuji Vyšší odbornou školu sociálně - pedagogického směru a pracuji ve školství jako asistentka pedagoga a vychovatelka. K tomu ještě mám různé koníčky a přivýdělky jako ruční práce nebo pořádání šicích kurzů a výtvarných dílen pro děti. Zastavil mě vlastně až koronavirus a opatření, kvůli kterým se nemohly nejrůznější akce a kroužky konat.

Mám stále hodně koníčků a zájmů, baví mě učit se nové věci. Ráda jezdím na kole nebo jezdím na výlety do přírody. Užívám si momentálně život co jen můžu. Občas (a někdy hodně často) v práci něco pokopu, věčně hledám klíče nebo propisky, potřebuji od spolužáků pomoc ve škole. Ale zároveň se snažím zavést do svého života nové principy, které mi pomůžou zvládnout a sladit můj současný život a ADHD, aby se mi žilo lehčeji.

O tom, jak se mi s mým ADHD žije, si můžete přečíst v mém BLOGU.